Dambořice patřily k významným místům již v dávné historii a dodnes patří k velmi starobylým osadám. První písemná zmínka se váže již k roku 1141, kdy Dambořice příslušely břeclavskému hradnímu kostelu. Koncem 13. století byly už zcela světským majetkem. Význam samotných Dambořic založila důležitá obchodní cesta vedoucí z Násedlovic přes Dambořice na Hostěrádky a odtud na Brno. Důležitým mezníkem ve vývoji obce bylo její vysazení na velkou osadu s rozšířenou návsí, což se stalo nejpozději roku 1322. Podle zasvěcení kostela sv. Martinu z Tours se lze domnívat, že šlo o osadu trhovou i řemeslnickou. Na řemeslnou osadu ukazují též dochované archeologické nálezy, především rozvinutá výroba keramiky v 15. století, tj. z předhabánského období (habáni se usadili v Dambořicích až roku 1550). Kolem roku 1500 se obec rozšířila o Novou ulici. Tyto dva prostory, tedy Nová ulice a Náves jsou lokality, kde byly soustředěny bývalé selské grunty.
Roku 1531 získal Dambořice zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu. Dambořice zvelebil výstavbou farního kostela, podporou hospodářství - mj. obnovil pivovar, zakládal rybníky a velmi rozšířené a výnosné bylo vinařství. Na jeho žádost povýšil roku 1534 panovník Ferdinand I. Habsburský Dambořice na městečko s výsadou pořádání týdenních i výročních trhů. To mělo za následek rozvoj gruntů a především malých hospodářství tzv. podsedků, tzn. domků s velmi omezeným rolnictvím, spíše vinařstvím či řemeslnou výrobou. Roku 1617 bylo v Dambořicích 18 láníků, 6 třičtvrtěláníků a 8 půlláníků. Obchodní rozmach byl podpořen založením židovské obce na konci 16. století, jež se zde udržela až do 20. století. Židovská čtvrť se zformovala až netypicky výstavbou ve středu obce, obklopenou ze všech stran křesťanskou obcí. V roce 1617 zde bylo usazeno 6 Židů (=domků). Habáni či Novokřtěnci drželi dvůr a k němu 3 a 1/2 lánu. Důležitým oborem jejich činností byla kromě zemědělství i výroba lněného plátna.
Dambořice měly v době předbělohorské 130 usedlíků. Útrapy třicetileté války, které hned v počátcích dolehly na městečko, zračily se brzy v jejich hospodářském úpadku. Počet obyvatel klesl na polovinu a jen pozvolna vzrůstal. Roku 1658 bylo tu jen 382 obyvatel, roku 1667 už 410 obyvatel. Hlavní obživou domkářů kromě nádenických a řemeslnických prací bylo vinohradnictví, které v druhé polovině 18. století vrcholí. Roku 1744 byla založena hora Dubová. Doba pobělohorská byla dobou rozvoje židovské obce. Roku 1698 je tu 18 domků, z nichž jedna byla židovskou školou, další zvláštní židovská jatka. Zásluhou Židů se držel v Dambořicích obchodní ruch a trhy. Židovské ghetto mělo před rokem 1848 celkem 72 domů. Vrcholu dosáhla židovská obec v polovině 19. století, kdy měla 480 obyvatel. Stávala zde i pozdně empírová synagoga z roku 1868, která byla zbořena roku 1948.
Roku 1781 bylo v Dambořicích celkem 1188 obyvatel, v roce 1843 jich bylo 1964 a roku 1900 zde žilo 2033 občanů. Značně vzrůstal i počet domů. Roku 1827 jich bylo 253, roku 1910 byl počet čísel popisných 467.
Do současnosti si Dambořice udržely vesnický ráz.