Novokřtěnci nebo-li habáni, byla sekta německých křtěnců jež byla trpěna na panstvích nekatolické šlechty na Moravě, aby tak přinášela vrchnosti nový příjem. Charakteristické pro novokřtěnce bylo společné vlastnictví - žili ve společných domech tzv. Haushaben, dále záměr obnovit staré křesťanství z dob apoštolů podle výkladu Bible, jež jim byla jediným základem víry a nový křest - křtili zásadně až dospělé čímž se dostávali do sporu s církví katolickou i reformační.
Část komorové kachle ze 16. stol.
Habáni se v Dambořicích usadili roku 1550. Měli zde dva společné domy. Jeden v Poustce, o kterém se mnoho neví a druhý tzv. horní dům na Kopečku. Byla to rozsáhlá usedlost s cihelnou, volovým mlýnem, habánskou studnou, bednárnou a podzemními sklepy.
Habáni zde vytlačili původní keramickou výrobu, protože již ovládali výrobu fajánsí. Kromě keramiky se zabývali vinařstvím a bednářstvím.
Jejich pobyt v městečku byl poznamenán násilnými výpady proti nim různými vojsky, kdy byli někteří novokřtěnci také zabiti. Roku 1622 byli všichni habáni z Moravy vypuzeni. Dambořičtí odešli do Uher, do slovenské Chtelnice, odkud v 18. století přesídlili do Ameriky.
Do současnosti se zde dochoval habánský sklep, kterému ale hrozí samovolné zavalení zeminou. Nachází se na soukromém pozemku a není tudíž volně přístupný.